Mariánské louky geologicky patří k variskému horstvu, které bylo vyvrásněno v době mladších prvohor. Celé okolí Hradce nad Moravicí je tvořeno tzv. hradeckými vrstvami – střídají se droby a břidlice. Toto složení je patrné na skále u prohlubně, materiál přenáší, ten se usazuje na druhé straně řeky, a vznikají tak příznačné meandry. První zmínky o udržovaném parku na Mariánských loukách pochází z roku 1778, kdy na hradecký zámek přišel rod Lichnovských. Park byl knížecí rodinou využíván k oddechu. V roce 1864 došlo k zavodnění Mariánských luk, byl zbudován příkop, kterým se vedla voda přes Hradec až do Branky. Od jezu vedl náhon do papírny a později elektrárny. Poté nastalo období, kdy o park nebylo pečováno. Po roce 1945 se zde konalo několik celostátních setkání pionýrů. Naučná stezka je dlouhá 1880 m a začíná u hotelu Belaria. Vodní náhon je 857 m dlouhá strouhá, která dělí na dvě ramena. První vede k pile v Hradci nad Moravicí (676 m) a druhým teče voda k elektrárně (270 m). Žimrovický splav, správný název Mariánský jez, byl vybudován v 16. stol. Dnes je mj. oblíbeným přírodním koupalištěm. Řeka Moravice pramení ve Velké kotlině v Hrubém Jeseníku. Je dlouhá 106 km a vlévá se do řeky Opavy. Na jejím toku jsou vybudovány dvě přehrady – Slezská Harta (dokončena v roce 1997) a Kružberská přehrada (dokončená v roce 1955). Již zmíněnou vodní elektrárnu na stejnosměrný proud nechal vybudovat v roce 1921 kníže Lichnovský. Sloužila až do konce druhé světové války, kdy byla poškozena. V současnosti stojí na tomto místě malá vodní elektrárna a dodává proud do spotřebitelské sítě.
Zdroj informací: MěÚ Hradec nad Moravicí